Je 13. února 2010 a já se ocitám v Hanoi po vyčerpávajícím letu z Prahy do Bangkoku a následně přeletu do Vietnamu. Čeká mě 4 denní pobyt v tomto městě a několik výletů, které byly naplánovány už z domova. Návštěva zátoky Ha Long, Ninh Binh a Tam coc. Ale o tom někdy jindy. Dnes se podíváme na oslavu T?t Nguy?n đán a na to jak to vypadá v ulicích šesti miliónového hlavního města.

Laicky řečeno vietnamský lunární Nový rok – T?t Nguy?n đán je pohyblivý svátek, který se slaví mezi 21. lednem a 20.únorem. Lunární nový rok začíná, když je měsíc v novu. V roce 2010 připadlo datum lunárního nového roku na 14. února a to rovnou na svátek všech zamilovaných ? na sv. Valentýna. Rok 2010 je lunárním rokem 4708, což je rok tygra a dřeva. Tygr je symbolem síly, odvahy a energie. Ve Vietnamu se slaví velmi důkladně a všichni si to moc užívají. Je téměř všude zavřeno s vyjímkou pár restaurací otevřených snad jen pro turisty. Všude v ulicích můžete vidět nastrojené celé rodiny jak korzují různými směry, či přojíždějí převážně na skůtrech či kolech ulicemi. Navštěvují chrámečky, kterých je ve městě požehnaně a pokládají různé dárky včetně falešných i pravých peněz na talířky či jen na podesty oltáře. Papírové peníze se potom pálí. Po krátkém modlitbě se všechny papírové dárky včetně falešných papírových peněz musí spálit. Pálení symbolizuje prosbu k předkům, aby po celý rok zajistili rodině dostatek materiálních potřeb a peněz. Včetně všemožných specialit, které mohou předkům přinést potěšení (cigarety, vodka, sušenky a dokonce jsem viděl i pivo…) a nepostradatelný podnos s ovocem.

Ovoce má nezastupitelnou funkci. Tradice praví, že pět druhů ovoce má být vkusně uspořádáno na podnos (mâm ng? qu?) a umístěno na oltář předků, kde plní nejen estetickou, ale i duchovní funkci. Podle východní filozofie má číslo pět zvláštní význam. V kosmu se nalézá pět různých základních prvků: kov, dřevo, voda, oheň a země; vietnamská společnost zná pět buddhistických zákazů, pět základních ctností podle konfuciánské morálky, lidé odlišují pět směrů (vlevo, nahoře, uprostřed, vpravo, dole), pět světových stran (východ, jih, střed, západ, sever), pět barev (zelená/modrá, červená, žlutá, bílá, černá), pět chutí (kyselá, hořká, sladká, ostrá, slaná). Proto i ovocných druhů na podnosu je právě pět; symbolizují hojnost, dostatek a dobrou sklizeň. Obvykle se jedná o banán (chu?i), ovoce nazývané Buddhova ruka (ph?t th?), grep (b??i), anona (na) a kumkvaty (qu?t), kaki (churma, h?ng), jablka (táo), meloun (d?a h?u), pomeranče (cam) a mnoho dalších.

Samotné oslavy se nesly v duchu socialistého vítání Nového roku na jaké jsme v jistém období byli zvyklí i u nás doma. Na prvním pódiu se předváděli cirkusoví umělci a na druhém těsně u jezera pak předváděli tanečky a zpěvy mladí ze svazu mládeže. Většina přihlížející mládeže dorazila v hojném počtu na skůtrech a nebo korzovala podél celého jezera. Otevřený byl snad jen jeden bar v hlavní budově na náměstí u jezera a to byla kavárna Highlands coffee. Všechno to bylo zakončeno velkým ohňostrojem, který jsme proměškali díky chvilkovému bloudění v uličkách Starého města. Já čekal průvody plné draků a rachejtlí, ale to se tady zatím nenosí. A lidé, většinou skutečně jen a jen omladina okořeněná tu a tam nějakou skupinkou fotících turistů. Nálada všech ovšem velmi pozitivní, nechyběly úsměvy a musím říct, že se většina asi skutečně dobře bavila.

Až později jsem se dozvěděl, že se jedná o něco jiného. Všichni lidé ve Vietnamu sice tento den oslavují, ale jedná se spíše o uctění památky zesnulých, společný oběd a večeři. Vše se odehrává výhradně v rodiném kruhu. A to byly ty otevřené výkladní skříně obchodů za kterými seděly celé rodiny a klidně i několik dní degustovali jídlo a bavili se. Tak to se mi líbí, kdo ví?

Trocha historie –
Hanoj je hlavní město Vietnamu. Leží v severní části země na Rudé řece cca 100 km od Tonkinského zálivu. První písemná zmínka o této lokalitě pochází z 1. tisícletí n.l. První písemná zmínka pochází z 5. století. Prvním králem se stal v roce 1010 Ly Thai To, který sem přesunul svoje sídlo. Nové hlavní město neslo název Thang Long. Až do 19. století bylo centrem celé říše. Od roku 1831 nese město dnešní název Hanoj. V roce 1883 se stala Hanoj hlavním městem francouzského protektorátu Tonkin. Mezi lety 1954 ? 1976 bylo hlavním městem severního Vietnamu. Od roku 1976 je Hanoj hlavním městem sjednoceného Vietnamu. Dominantami města jsou chrám literatury z roku 1070 a pagoda Chua Mot Cot postavená v 11. století. K dalším místním památkám patří chrám Quan Thanh z 11. století se sochou ducha Tran Vua, mausoluem Ho Či Mina z roku 1975, chrám Chrám Ngoc Son , katedrála sv. Josefa pozůstatek po období francouzské kolonizace, věž C?t Co Ha Noi z roku 1812, most Long Bien, a prezidentský palác z let 1900 ? 1906. Ve městě je také několik muzeí. Nejvýznamnější z nich je Národní muzeum vietnamské historie a Vietnam National Museum of Fine Arts, obě založené Francouzi, Vietnam Museum of Ethnology založené v roce 1997 a muzeum Ho Chi Minh založené v letech 1985 – 1990.

Nejzajímavější a nejznámější část Hanoje tvoří staré město, které bylo vybudováno během francouzské kolonizace v letech 1887 ? 1946.Za střed Hanoje bývá považováno Jezero navráceného meče, jeden ze symbolů města, na jehož ostrůvcích stojí Chrám nefritové hory a Želví věž. V bezprostředním sousedství jezera se rozkládá čtvrť starých uliček , které jsou zajímavé tím , že každá má své specifické zaměření a tak tady najdete uličku knoflíkovou, vějířovou, kloboukovou železnou, uličku skla…. Já obdivoval tu starou architekturu francouzských kolonistů. Nádherné domy už notně sešlé stářím a mnohdy porostlé keři čí se ztrácející pod shlukem elektroinstalačního vedení. A mezi tím narazíte na socialistický skvost v podobě obchodního domu, který stejně funguje jako tržnice s milionem stánků uvnitř.

Tady se musím zmínit o hanojských pouličních jídelničkách, které fungovaly sice v menší míře vzhledem k oslavám Nového roku, ale díky za to neb jsme se mohli alespoň najíst. Sedíte na plastikové mini židličce u campingového stolku a jíte lžící, která viděla vodu zdaleka. Ale nějak nám to nevadilo, polévka voněla a byla to teplá strava od rána. Vypadalo to sice velmi hustě a s hygienou si tady moc starostí nedělali, ale jak jsem již napsal, polévka za pár dongů s nudlemi a kližkou byla chutná a hlavně božsky horká. Což bylo velmi příjemné vzhledem k teplotě, která panovala v té době.

Při cestě k pagodě Chúa Trán Quóc jsme na břehu malého jezera Hó Trúc Bach na ulici Trán Vú narazili v parčíku na pár hloučků dřepících lidiček. Zprvu se zdálo, že se jedná o hráče jakési hry co se podobala dámě. Nakonec se z toho vyklubala hráčská vášeň o docela “velké peníze”. Sázky 1000 dongů (1000DNG = 0,84Kč) a výš nebyly výjimkou. Smysl hry jsme nepochopili, ale to nebylo tak důležité jako ta hráčská vášeň a přitom klid všech když došlo na focení. Skoro jsem měl chuť se k nim přidat a zkusit to taky. Celkem jasně bylo vidět kdo tomu šéfuje a kdo bude ten oškubaný, pořád prohrávali stejní lidé. A věk hráčů – tipoval jsem od 17 do 70 let. Hazard ve slušné formě a nebo jen zábava ve dnech volna.

Příště snad toho bude více a obsáhleji o celé cestě po Indočíně. Teď už si vychutnejte sérii fotek z ulic Hanoje s jeho směsicí kol, skůtrů a vietnamských “ťapinek”, těch západu přibližujících se vietnamských dívek. Nebyla to taková divoká směs vzájemně se proplétajících hadů motorek, skůtrů, kol a trochy aut jako jsem zažil v Indii či pozdější chaos, ale zárověň pořádek v Kambodži. Tady platilo, že když svítí červená tak se stojí a na zelenou se jede. Inu dril je dril.

Text a chaos písmen sestavil – Voyta aka Histon.
Případné hyby omluvte a raději se věnujte těm pár fotečkám dole v galerii…..